Pražský cyklista

První pomaturitní

2009-05-25T21:38:00.002+02:00

V úterý jsem odmaturoval!

V neděli jsem mohl vyjet za Janičkou na Libuš. Dosud jsem tam na kole nebyl, takže jsem byl zvědavý na Modřanskou rokli a přilehlé okolí.

Cyklistická trasa 191003 - powered by Bikemap

Cesta k Vltavě není zajímavá: vítr u tržnice, kopec na Zbraslav. Podél Vltavy byla stezka zaplněná in-linisty a cyklisty, ktřeí se ploužili nanejvýš dvacítkou. Mám pocit, že by měly být zavedeny další rychlejší pruhy.

Modřanská rokle je ve srovnání se silnicí velmi mírná a díky stínu je v ní celkem příjemně. Komplikací při jízdě jsou volně pobíhající psi, jejichž majitelé často neprojevují nejmenší snahu je ukáznit nebo alespoň podržet. K vodní nádrže u odbočky do Cholupic je nečekaně ostré stoupání. Stejně tak i výjezd z rokle je mnohem ostřejší, než jaký si ho pamatuji.

Zpáteční cestu jsem si vybral po povrchu. Většinou jsem nevěděl kam jedu a sázel jsem na jistotu Vltavy v údolí. Pravděpodobně jsem vypadl o několik set metrů blíže k centru, naštěstí jsem ovšem nemusel stoupat.

Celkově to byla nečekaně povedená vyjížďka jen s výjimkou A2.

Do Stehelčevsi o Velikonocích

2009-04-03T17:16:00.006+02:00

Zdravíčko,

na příští týden plánuju cyklistickou vyjížďku do Stehelčevsi. Mým cílem je vidět dva zajímavé domy. S tímhle tipem přišla Jana a mě napadlo, že by to mohl být docela dobrý výlet. Současně je to možnost pozvat víc lidí a trochu se socializovat.

Několik známých jsem už oslovil, ale zde bych chtěl uvést oficiální pozvání. Pokud se chcete projet příští pátek, 10. dubna, budeme vyjíždět v devět hodin z Bellušovy ve Stodůlkách, pár metrů od metra. Trasu si můžete prohlédnout na mapě. Část vyznačená mezi Radotínem a Stodůlkami je pouze pro mojí orientaci. Délku jedné cesty odhaduji přibližně na 25 kilometrů. Na cestě nejsou žádná velká stoupání, dlouhé táhlé kopce ano, ale žádný ostrý svah.

Cyklistická trasa 135200 - powered by Bikemap

Máte-li chuť jet, napište, prosím, komentář. Pokud by vám vyhovoval jiný termín (čtvrtek) nebo čas, tak napište taky.

Jarní servis je peklo

2009-03-15T10:33:00.002+01:00

Jarní servis by se podle mého měl rovnat předsezónímu servisu. Moje sezóna ovšem začala už 24. ledna a pomalu se rozjíždí - minulý týden rovinaté kolečko podél Vltavy na Palačák.

Ski&Bike Servis, kde jsem kolo koupil a mám ho nejblíž, psal na webu, že začíná se servisem posledního února. To bylo příjemné, v té době jsem měl jenom dvě vyjížďky za sebou, takže jsem si naplánoval návštěvu s tím, že dokoupím nějaké vybavení.

Opatrnost mi zde zavelela: napiš jim než přijdeš! Poslal jsem email, abych si potvrdil datum a po dvou dnech dostal negativní odpověď s omluvou za chybnou informaci a tvrzením, že kvůli počasí se odkládá začátek servisního období na 15. března.

Je jasné, že když je sníh a ještě se lyžuje, zaměří se na lyže. Dva týdny počkat můžu, to není nic velkého. Tento týden jsem ovšem zjistil, že se 19. března koná Cyklojízda, na kterou bych opravdu rád vyrazil. Se zkušeností z minula jsem poslal ještě jeden email, abych měl 100% jistotu, že mě nevyhodí.

Kladná odpověď znamenala, že jsem dnes odstrojil kolo, oklepal bláto a sjel do servisu. Vešel jsem do prodejny a oznámil zjevné - tj., že jsem přivezl kolo na servis. Zaměstnanec, kterého už od loňska nemám příliš v lásce, kvůli jeho jednání s lidmi, mi oznámil, že zatím dělají jenom servis lyží!

Kontroval jsem tím, že mi před dvěma dny napsali, že ode dneška ho dělají. Když se vrátil zezadu, kam byl nucen odejít hledat informace, musel kolo přijmout, ale dozvěděl jsem se, že to nebude na počkání - tomu jsem rozumněl "zítra", "pozítří" nejpozději. Když ale zapisoval údaje, zeptal se mě, zda mi vyhovuje pátek. To jsem odmítl s tím, že ve čtvrtek ho potřebuji. Souhlasil a zapsal čtvrtek, ale asi tak v úterý bude čas na dožadování se dalších informací a potvrzení data, abych ve čtvrtek mohl na cyklojízdu.

To be continued...

Bikemap.net

2009-01-25T14:46:00.003+01:00

Dnes jsem narazil na web Bikemap.net, který umožňuje jednoduše sdílet cyklistické mapy, dodává k nim i výškové profily. Pro více zažrané cyklisty umožňuje přidat i tréninkový deník.

Zkusil jsem si udělat účet, zaregistrovat a vytvořit pár map. Všechno běží na JS příp Ajaxu, takže orientaceje občas trošku nešikovná. Na druhous tranu vytvoření mapy je jasné a prosté. Mapě se přiřadí vlastnosti jako typ povrchu a urční a všechno jede.

Mapové podklady jsou od Googlu, tudíž mě napadlo imporotvat svoje současné mapy z Google Maps. Hledal jsem a hledal, ale web ke službě není žádný (což by podle mě měl, více později), Google Groups pouze v němčině, takže nápověda minimální. Nakonec jsem zjistil, jak získat mapové podklady z GM.

Finta spočívá v získání url na konkrétní mapu a připojení parametru &output=kml na konec adresy a nabídne se rovnou soubour ke stažení. Ten lze pak na Bikemap jednoduše importovat a označit. Služba pak vygeneruje i výškovou mapu, pro lepší charakteristiku.

Výše jsem se zmínil o nedostatku webu. Samotná služba je přeložená do češtiny, ale případná podpora, kdo za projektem stojí, co se děje - vše v němčině. Německo a ČR jsou taky zjevně "nejplodnější", dohromady mají asi 5 000 map a zvlášť v okolí Prahy je to mazec. Myslím, že by se hodil statický web, kde by se daly trasy vyfiltrovat, rozřadit na jednosměrné a okruhy, podle povrchu atd. atd. Orientace v čistě Ajaxovém prostředí je mi poněkud nepříjmená.

První jízda

2009-01-24T15:26:00.002+01:00

Je měsíc po Štědrém dnu a konečně jsem vyjel na kolo!

Natáhl jsem kaťata, oprášil kolo, nafoukl duše, promazal duše a vyrazil. Teploměr ukazoval kolem pěti stupňů nad nulou, ale krásné slunečné počasí to vyvažovalo. Sjel jsem z kopce a vyrazil k řece. U benzinky jsem narazil na první komplikaci v podobě rozkopaného kusu cesty a "zavřeného" přechodu.

Na cestě podél řeky jsem málem přejel několik volně pobíhajících psů. Pod stavbou opět natáhli pásky, ale nikde na začátku cesty není cedule "Pozor slepý úsek", takže jsem udělal to co všichni ostatní. Podlezl a pokračoval.

Úsek až do Malé Chuchle byl příjemný a krásný. Pod Strakonickou jsem otočil a vyrazil zpět po silnici do Velké Chuchle a za přejezdu jsem zabočil do kopce na Hvězdárnu. Nikdy jsem ten kopec nejel nahoru a po dlouhé pauze to byla velká troufalost. Jel jsem asi sedm, maximálně osm kilometrů nahoru, ale vyfuněl jsem kopec až nahoru.

Celý výlet bal dlouhý asi 15,5 km a překvapivě mi zabral pouze 49 minut, což dává průměrnou rychlost 19 km/h. Překvapilo mě, že jsem potkal nebo alespoň zahlédl celkem 15 cyklistů. Jedno setkání bylo trošku nepříjemné, protože k němu došlo vedle přístavu na úzkém chodníkum ale jinak bylo vše skvělé.

Cyklistická sezóna mi zase začala.

Na sněhu

2009-01-05T20:18:00.002+01:00

Před chvílí jsem vytáhl kolo z garáže a se správně pohublými dušemi jsem vyjel na sníh, abych si vyzkoušel projevy přilnavosti a tření v praxi. Naše jednosměrná neprotažená, neposolená ulice je pro tento účel naprosto ideální.

Neobjevil jsem nic nového, ale stejně je to zábava :-). Hlavním pokusem byl smyk se zadním kolem. Během dvou otoček kola byl vzorek plně zanesený mokrým sněhem, takže se snížila přilnavost a stačilo se pouze rozjet, zatáhnout brzdu a naklonit se. Vystrčená noha na vnitřní straně po vzoru motokrosařů se ukázala užitečnou, ačkoliv i bez ní se dají snazší smyky zvládnout. Kolo šlo do smyku tak při vychýlení o 15°, nabralo rychlost a sjelo i několik metrů dopředu. Stopa po boku vzorku byla parádní, ustát náklon bylo místy obtížnější.

Druhý experiment bylo rychlé rozjíždění na měkký převod, kdy zadní kolo skvěle zahrabe a začne tančit na všecny strany.

Když jsem se cítil dostatečně sebejistý a promrzlý, tak jsem zkusil smyk předním kolem. Musím uznat, že tady jde o úplně jinou šílenost. Zadní smyk se prostě pokládá a s jednou podpůrnou nohou se dá celkem snadno sestoupit a nechat zběsilého oře ujet.

Nakonec jsem si vyzkoušel i kombinaci obou - pozor! - v tu chvíli se kolo stává naprosto neovladatelným a odjíždí do dálav noci. Musím se ale přiznat, že to je neskutečná sranda :-).

K Járovi pro Firefly

2008-11-16T22:45:00.003+01:00

Před dvěma nebo třemi týdny jsem vyjel za Járou pro soundtrack z Firefly. Po cestě jsem měl v plánu udělat si fotku na nového avatara. Bohužel pod Lahovickým mostem byli rybáři, takže se m i tam nechtělo okounět moc. Zkusil jsem štěstí o kus dál, v Chuchli u Strakonické, ale vždy mi na fotce něco překáželo.

Vyjel jsem si kopec z Chuchle na Slivenec a pokračoval zaběhnutou cestou do Kosoře a do údolí, z něhož jsem opět nenašel schůdnou cestu. Tentokrát výstup zahrnoval i lezení po kamenech s kolem na rameni.

Při zpáteční cestě jsem vyjížděl z Řeporyj, kde po levé straně vozovky bylo nádherně zelené pole. Slezl jsem z kola, vzal foťák a začal blbnout. Udělal jsem pár pokusů, kdy jsem chytil poslední paprsky oranžového slunce. Na zpáteční cestě přes Zadní Kopaninu mě předjížděl nějaký profík. Musím říct, že jsem jenom koukal. Do táhlého kopce jsem se sotva ploužil, on jel jakože to nic není.

S avatarem jsem si doma trochu pohrál, rozebral na tři části, upravil sytosti a dal zase dohromady. Osobně jsem velmi spokojený a líbí se mi.

Výlet v číslech: 29,56 km, 1.28 hod, 19,97 km/h, maximálka 55,62 km/h. Do tisícovky zbývá 88 km.

Okolo Prahy - akce

2008-10-26T09:11:00.002+01:00

Pokud sem zabloudil někdo, kdo četl minulý spot a neúčastnil se cesty okolo Prahy, tak mám novinku: nekonala se. Nebudu příliš rozebírat proč, ve vzteku jsem důvody pojmenoval a nikdo by mě za ně asi neměl moc rád, ale jednoduše: Tomáš je pařit na lanku, Hynek je po nemoci a Járovi to zakázala jeho milá.

Účast byla mizivá, takže jsem chtěl jet s Mírou jen takové menší kolečko, ale nakonec odpadl i on s bolavým zubem. Odpoledne jsem se ale odhodlal a vyrazil ven. Ještě před cestou jsem ale zjistil drobnou chybku - lepení od minule povolilo a duše byla prázdné. Došlo tedy na trénink výměny duše a zvládl jsem to za slušných patnáct minutek.

Nahoru na kopec - ve Strážovské jsem málem dodýchal, ale slabost jsem hodil na dlouhou abstinenci. Pak přes Slivenec do Holyně; zde jsem zvolil jinou trasu údolím, kterou mi minule popisoval Jára - dopadlo to tak, že jsem si značně zajel děsivým terénem a narazil na pár airosofťáků. Přejel jsem Luka a zamířil do Stodůlek. Zde jsem projel po poněkud nepříjemným úsekem mezi Lídlem a Tescem a přejel přes Rozvadovskou spojku.

Kopcem jsem sjížděl k Plzeňksé, kde jsem musel podjet železnici. Byl tam docela dlouhý podjezd, ve kterém z nějakého záhadného důvodu stály dvě ženy/ženské a vykecávaly se. Když jsem se blížil a konečně si jich ve tmě všimnul, tak se ustranily, abych mohl projet. Když jsem byl asi metr před nimi, tak jim z pod nohou vyrazil nějaký malý čokl. Pár centimetrů a byl na dva kusy, to by mi ani nevadilo, když by mi to nezničilo kolo. Nepřivázaný pes nepatří do tmy.

Za prázdnou Plzeňskou jsem začal stoupat do kopců. Vypadl jsem trošku jinde, než jsem původně čekal, ale šlo to v pořádku. Nahoře jsem projel kus podél Bělohorské, přejel Vypich a zamířil na Ladronku. Tam bylo hodně in-line bruslařů a většina na mě koukala jak na zjevení. Nevím moc proč - projížděl jsem slušně, držel se ve svém pruhu, předjížděl, jen když to bylo bezpečné, případně jsem i zpomalil z třicítky... Nevím.

Za Ladronkou jsem projel kolem televizního vysílače a přejel ke Strahovským stadionům. Tam začal perfektní padák dolů - vlevo, vpravo, vracečka tam, vracečka sem. Občas jsem pouštěl auta, aby nebyli moc nervózní za mnou, ale někdy to nešlo a když mě v tu chvíli někteří předjížděli, tak bych vraždil. Pod kopcem jsem zahnul na Sacre Coeur a udělal si malou přestávku.

Z kopce jsem sjel na most do Carrefáče. Bohužel uvnitř bylo moc lidí,t akže jsem musel sesednout a kolo vést, ale zase na mě všichni koukali jako na cvoka... Venku jsem zase nasedl a napálil klasickou trasu přes Knížecí, Smíchovské nádraží na Zlíchov, pak na začátek Hlubočep, podél Strakonické do Chuchlí a zpět.

Celkem to vydalo na 36,36 km a 1:49:30, průměrná rychlost 19,92 km/h, maximálka 50,49 km/h. Do dnešního dne mám na novém kole najeto na 882 km, takže zbývá 120 km do tisícovky - to musí padnout ještě letos.

Zvětšit mapu

Okolo Prahy

2008-10-17T14:41:00.004+02:00

Loni na cyklistickém kurzu nadnesl Tomáš z béčka, že by chtěl objet na kole Prahu, aniž by do ní vjel. Po opětovném připojení na síť jsem zjistil, že kolem Prahy existuje cyklostezka, je vyznačená, ale má 130 km a ještě na několika místech vjíždí do Prahy.

Každopádně se mě ta myšlenka stále držel a tak došla realizaci. Přesněji dojde. Příští sobotu se pokusíme objet Prahu na kole. Vypracoval jsem mapu, s celkem vysokou přesností:

Zvětšit mapu

Celá trasa je dlouhá asi 82 km. Osobně mám projeto asi 30 km (od Lhotky na Luka), na mnoha místech jsem nikdy nebyl, některé jsem projížděl pouze autem před mnoha lety. Pokud tedy znáte lepší trasu, než jaká je vyznačená, prosím, dejte mi vědět.

Start akce předpokládám tak na 8.00 až 8.30 z od metra Luka, kvůli dopravě. Rád bych, abychom skončili tak do čtyř hodin, do pěti určitě, pak začíná padat soumrak. Základní podmínkou je počasí - nesmí pršet a nesmí být kosa (pod 10°C).

Akce se předběžně budou účastnit: já, Míra, Jára, Tomáš, Hynek.

Pokud máte někoho, kdo by se chtěl připojit, není problém.

Do školy

2008-10-12T20:58:00.002+02:00

Byť je neděle, vypravil jsem se do školy. Před pár týdny, když jsem jel k Járovi, změřil jsem si při té příležitosti, kolik by to asi tak bylo na kole do školy přes hory a doly. Vyšlo mi asi 13,8 km, což se v reálu ukázalo jako podhodnocené číslo. Je třeba vzít v úvahu, že jsem bloudil, hledal nejlepší trasu, na zpáteční cestě zkoušel alternovat atd.

Zvětšit mapu

Vyrazil jsem klasickým stoupáním do Strážovské, přes stavbu tunelu, za Lochkov a na Slivenec. Zde jsem si trochu zkrátil cestu přes náměstí, ale jen pár metrů. Holyni jsem projel jako už minule a zapadl do Dalejského údolí. Pojmenoval bych ho spíš Dacanské, protože ten kopec není moc pěkný ani na jednu stranu. Tentokrát jsem už naštěstí věděl, jak to vypadá a kudy chci asi tak projet.

Když jsem se přiblížil k sídlišti, tak jsem v něm pochopitelně zabloudil. Tentokrát ale nesl svůj díl viny i mapový podklad, který nezahrnoval ploty soukromého pozemku, ani neodlišoval schody. Před přejezdem přes Jeremiášovu jsem si udělal menší zajížďku, stejně tak po něm. Sídliště je prostě příliš náročný terén pro orientaci při třicítce.

Přejezdem jsem překonal Bucharovu a narazil na cyklistickou stezku označenou jako A. Bohužel docela dlouhý úsek vedl po cestě z betonových desek, mezi kterými vznikají mezery, kolo na nich poskakuje, dostává na můj vkus až moc zabrat a navíc to vydává nepříjemný zvuk. Zvlášť když se intervaly zkracují, rytmus zrychluje a člověk má pocit, že se něco stane.

Pak se mi povedlo najít správnou odbočku do lesa nad Košířemi a byl jsem nadšen. Krásná hladká asfaltka, tři metry na šířku, spíš o kapku víc. V listnatém lese, na který už dopadl podzim, vše poseto barevnými listy (naneštěstí i asfalt nadzvedlý kořeny stromů). Tady jsem poprvé začal pociťovat přílišnou hustotu chodců, které počasí vylákalo ven.

Vyjel jsem z lesa, projel kolem Hynka a zhučel ke škole po nepohodlné dlážděné ulici. Čas na místo: 53 minut (s přestávkami na semaforu a kvůli mapě 55 min), vzdálenost 15,8 km.

Otočil jsem kolo a vydal se na zpáteční cestu. Narážel na stále víc a víc chodců na cestách, což poněkud znepříjemňovalo jízdu. Projel jsem si zase betonový úsek a nechal se vést cyklostezkou. Místy bylo značení dost řídké, tudíž jsem jel podle instinktu. Někdy správně, někdy zabloudil. Největší zakufrování přišlo za Jeremiášovou, kde jsem se chtěl vyhnout stoupání k sídlišti - nepotřeboval jsem tak vysoko a asi 50 metrů vozovky bylo docela dost pokryto střepy.

Cestu okolo jsem odhadl dost špatně, když jsem chtěl vybrat kratší variantu, tak vedla hustým křovím a nakonec jsem stejně vypadl na té samé cestě. Při stoupání od nádraží Holyně jsem nějak přehlédl odbočku na cestu, kterou jsem přijela jel po silnici. To asi bylo rozumější, protože nevede přímo do kopce, ale není zase o tolik delší. Zbytek cesty už nebyl zajímavý, občas jsem brzdil dopravu, občas jsem dopravě ujížděl, občas jsem přejel nějaké cyklisty.

Celkový výsledek: 32,8 km, čas 1:47:42, průěrná rychlost 18,27 km/h (relativně velký podíl stoupání, jízda mezi chodci), maximálka 48,24 km/h (ani nevím, kde jsem jí dosáhl).

Celkově to považuji za docela povedený výlet, počasí bylo pěkné, protáhl jsm a přitom se úplně nezdrchal. Pouze škoda, že to byla cesta tam a zase zpátky, okruh bývá zajímavější. Na druhou stranu je vidět porovnání (nazpátek 17 km, tj. 1200 metrů navíc, ale pouze o pět minut delší, což mě vzhledem k terénu trochu překvapuje) s cestou tam.

Nové oblečení a Mírovo kolo

2008-10-10T17:10:00.003+02:00

Včera konečně dorazilo oblečení od Moiry - spodní triko s dlouhým rukávem, dlouhý rolák s úpravou proti větru a kukla. Oblečený ve všem vypadám jak terorista (pro ty se silnějším žaludkem přidám časem i nějakou fotku :-P).

Ačkoliv počasí moc nepřeje a je horko, tak jsem dnes vyrazil s Mirkem na takovou malou trasu po okolí. Z oblečení jsem zatím vyzkoušel jen spodní triko, které jsem včera ze sebe nesvlíkl, ale musím říct, že funkci plní naprosto skvěle.

Zvětšit mapu

Vyjeli jsme přes sídliště a kolem pizzerie k řece (na mapě se to trochu liší) a u řeky po proudu. V Šárově kole jsme narazili na značku práce na vozovce a zúžení vozovky, což v praxi znamená, že se kope díra pomocí bagru, který se ani nevejde na silnici, musí se oblézt, a na bagr čumí tři dělníci.

Před stavbou jsme udělali pár fotek:

Pokračovali jsme podél řeky, pokusili se zajet do Harfa Sport na Strakonické, ale cedule nás nenavedly správně, takže jsme toho nechali. Místo toho jsme si užili nový úsek stezky v mírné čtyřicítce. Po protažení se pod Strakonickou jsme se začali vracet Starolázeňskou, po cyklostezce vlevo, která za zvukovými bariérami skrývá netušené zatáčky.

V Chuchli jsme přejeli trať a projížděli obcí. Tam jsme zažili několik netolerantních řidičů, kteří předjížděli proti jedoucím autům, v zatáčkách, přes plnou a ideálně všechno naráz. Nic se bohužel nezlepšilo ani při mírném stoupání na Slivenec. Zde Mirek pocítil jistou fyzickou slabost a pak mu ještě začal padat řetěz na vyšší převody.

Ze Slivence jsme pokračovali na Lochkov a pak do Radotína přes hřeben. Místo návratu Strážovskou jsme projeli chatovou oblast Višňovka, odkud je perfektní výhled na celé údolí se stavbou. Udělali jsme ještě pár fotek z cesty nad tunelem a vrátili se domů.

V číslech: 19,5 km za 1.07 min, průměrnou rychlostí 17,33 km/h, maximálka 51 km/h. Dneškem jsem překročil 800 km s novým kolem.

Nové čtvrti

2008-10-05T19:21:00.000+02:00

Včera ráno, tj. v sobotu, jsem i přes nepříznivou předpověď počasí vyrazil za Janou do obchodu, který je nedaleko Thomayerovy nemocnice, spíše v Kamýku.

Z garáže jsem vyjížděl asi v půl deváté ráno, teploměr ukazoval kolem sedmi stupňů. Než jsem sjel k Jankovce, mrzly mi prsty na rukou, nos a uši. Ulice byly prázdné a vyrazil jsem svižně podél trati do Chuchle. Šlapání zahřívalo, po pravé ruce se už slunce odlepilo od horizontu a začalo pěkně hřát.

Idylku rychle narušil magor v Chuchli, který si vyjel z garáže, nechal auto stát na chodníku, s trochu přečnívajícím zadkem, zavřel vrata, nasedl a začal couvat. Vůbec se neohlédl a kdybych si kolem auta nenajel víc, tak mě sundal!

V Chuchli jsem zahnul vpravo, podjel Strakonickou a vydal se na po nové cyklostezce (otevřená byla 19. září teprve). Vynesl jsem kolo na Most inteligence a pak ho zase pracně snesl dolů – na branické straně je mnohem víc schodů. Za mostem jsem se vydal zadními uličkami Hodkoviček, kde mě překvapila ulice V Mokřinách – úzká silnice vedoucí lesem, podél potoka, vypadá jako někde na konci světa, ale po levé straně stojí rodinné domy.

Nad údolím jsem se propletl změtí rodinných bloků, o kterých jsem ani nevěděl, že mohou existovat, přejel dvě hlavní ulice a pak už jen patnáct minut hledat obchod. Musím říct, že jsem se i přes teplotu pěkně zapotil. Osminu Prahy jsem objel pouhými 13 km za třičtvrtě hodiny a to proto, že jsem jel s mapou a hledal cestu!

Zvětšit mapu

Domů jsem se vracel trochu jinou cestou, ale do údolí za Lhotkou jsem mířil i tak. Ujel jsem asi tři sta metrů, uvědomil si, že to je mnohem věší svah, než když jsem jel nahoru. Zaslechl jsem nějaký podezřelý zvuk za sebou, začal jsem zjišťovat co to je. Když jsem se podíval na duši, byla prázdnější než obvykle a viditelně ucházela.

Údolí jsme sešel, kolo odvedl, zavolal tátovi pro odvoz. Doma jsem pak rozebíral a lepil. Našel jsem dvě dírky, jedna malá a druhá sotva patrná, ale zaplácl jsem obě dvě. S Mírovou pomocí jsem to zalepil a dneska i namontoval. Projevila se moje naprostá blbost podpořená divným víkendem – řešil jsem, co s brzdou, která byla úplně šikmo – pak jsem zjistil, že pružný drát, který drží čelist ve správné poloze je vyháknutý. Dnes jsem vrátil duši, nasadil kolo, srovnal, vycentroval a zapomněl přehodit řetěz…

Doufám, že to bude aspoň chvíli držet a nezradí mě to někde v pustině.

Nepovedený výjezd

2008-10-01T20:34:00.000+02:00

Včera, v úterý, jsem si udělal menší vyjížďku. Nevěděl jsem kam pojedu. Věděl jsem jen, že nemám moc času kvůli práci a škole, takže jsem vyrazil nazdařbůh.

První co jsem zjistil je, že zásilka od Moiry s cyklistickým rolákem je vážně třeba. Sice jsem si vzal šátek na krk, aby mi nezatuhnul, ale lokty docela trpěly ve větru. Sjel jsem na sídliště a přes křižovatku k řece. Zahnul jsem ke škole, přes lávku k plantážím a tržnici. Nikde nikdo nebyl, bylo sotva po čtvrté hodině, měl jsem nějakou náladu a opíral se do pedálů.

Až k Lipencům je silnice plochá a dokonce ani nefoukal silný vítr, což na tomto úseku není zvykem. Na Zbraslav jsem se vydal netradiční cestou - pod Strakonickou a k zámku, což se ukázalo jako docela dobrý směr, pohodlnější než přes kopec a Elišku Přemyslovnu. Na náměstí jsem zabočil doleva a došel zklamání u výstavby estakády, protože jsem se kvůli ní nemohl bezpečně dostat do Lahovic.

Pokračoval jsem přes Lahovický most, kolem přístavu a podél Berounky zpět do Radotína. Tady už poněkud foukalo a pochopitelně proti mě. Když jsem ale narazil na dalšího cyklistu a udělali jsme z toho menší závod, tak jsem zase přidal. Než jsem začal stoupat do kopce, měl jsem průměrnou rychlost nad 27 km/h. Nakonec jsem skončil na 13 km a 32 minutách. To není tak špatný výsledek, ale odnesl jsem si několik věcí:

Už je potřeba teplejší oblečení
Ze Zbraslavi do Lahovic se nedá dojet normálně, buď nebezpečně jako včera nebo podél řeky blbým terénem a pomalu

Na Luka

2008-09-28T17:23:00.001+02:00

Na den české státnosti jsem vyrazil za spolužákem z céčka, Járou, který bydlí na Lukách, pro flashku s nějakým softwarem. Před cestou jsem si vytiskl mapu, ačkoliv se ve výsledku ukázala jako nedostačující, a trochu vyčistil a promazal kolo.

Trasa je vyznačená na mapě:

Zvětšit mapu

Technická poznámka: jde o první mojí mapu na GM, takže případné mouchy snad časem vychytám.

Vyjížďka to byla perfektní, ale několikrát jsem se ztratil - v údolí za Holyní a pak těsně před cílem. Po cestě jsem udělal pár žánrových fotek, mezi nimi je i nová hlavička blogu. Napadla mě už včera a kupodivu se mi povedla celkem uspokojivě zrealizovat. Počasí bylo opět perfektní, ačkoliv v závěrečném sjezdu ze Zadní Kopaniny už byla docela zima, zvlášť v 50 km/h to bylo znát. Podle meteorologů je tohle poslední teplý víkend, takže doufám v brzké dodání Moira oblečení.

Trasa byla dlouhá asi 23 km, kola se točila přibližně hodinu a šest minut průměrnou rychlostí k 21 km/h, nejrychleji ve sjezdu k cementárně přes 55 km/h. Začátek trasy je pekelné stoupání ulicí Štěrkovou, kde člověk použije musí sáhnout až k těm nejnižším převodům. Strážovská je dlouhý kopec, který se ale dá jet až do zatáčky u Chatové - celá ulice je dlážděná kostkami, zde se stáčí doleva, zužuje se,ze zatáčky může vyjet autobus, na druhou stranu je odtud krásný výhled od údolí a v posledních měsících též na stavbu estakády.

Nad Radotínem se jede po silnicích v celkem slušném stavu s mírným provozem, pár menší ďolíků, jinak rovina. Do Holyně se sjíždí z kopce, pak úzkou pěšinkou s jedním nepříjemným schodem až k potoku. Za potokem jsem bloudil a jel jen podle instinktu, takže jsem si určitě vybral nejhorší možnou trasu. Za lesem jsem projel zástavbou a kromě nepříjemného řidiče na křižovatce bylo vše v pohodě. Zpáteční cesta je do Řeporyj mírným svahem dolů, se šlapáním se dá jet kolem 40 km/h. Od náměstí vede stoupání až k Pražskému okruhu, za ním ještě pár metrů na hrbol. Před Zadní Kopaninou je už jen nepatrný důlek Na Zmrzlíku. Za ním už zmiňovaný sešup dolů - tři ostré zatáčky, kde je třeba brzdit, pak rovnější číst, kde se dá jet přes 50 km/h, pak zase ostřejší zatáčky víceméně na rovině.

Podzimní vybavení

2008-09-27T23:57:00.000+02:00

Nákup

Dnes jsem byl vylepšit kolo. Po deseti dnech, přišla objednaná řídítka, která jsou náhradou za nabouraný kus. Pokud to někoho zajímá, tak značka je Skybar, šířka 66 cm a prohnutí 35 mm. Na tom jsem trval, původní řídítka byla sice o 2 cm širší, ale to už takový rozdíl není.

Kromě řídítek jsem koupil nové brzdové špalky na zadní kolo, protože původní byly nějaké šmejdské a sjel jsem je od jara (přes 700 km). K tomu jsem si nechal srovnat přední kolo, které má sklon k osmičce.

Rozšířil jsem také výbavu: koupil jsem konečně nové rukavice - přechozí jsem měl několik let, na prstech mi byly trochu volnější a od cyklisťáku v červnu jsem je měl i ručně zašívané. Mám taky nové brýle. Spíš staronové. Přesně ten stejný model jsem kupoval na jaře, v té době byly jediné, které měli ve velikosti 8, takže jediné, které mě nemačkaly hlavu. Dnes jsem přišel ke stojanu a našel je tam. Poslední a nejdražší položka dnešního dne jsou dlouhé kalhoty Specialized. V kraťasech už je mi zima, takže oželím fakt, že v legínách vypadám ještě tlustší než v reálu.

Výhodou dnešního nákupu bylo, že jsem měl dárkový certifikát, který jsem dostal od rodičů k narozeninám, takže jsem platil asi jen polovinu reálné ceny :-).

Jízda

(Mapa trasy)
Odpoledne jsem musel pochopitelně všechny nové věcičky vyzkoušet. Vyrazil jsem těsně před pátou (po tom, co jsem se narval do kalhot). Začal jsem tradičně cestou k řece, k benzínce. Jel jsem po proudu směrem do Prahy. Užíval jsem jsi pěkný počasí, příjemných 15°C a potkával mnoho cyklistů. Podjel jsem stavbu estakády, která právě nad řekou je asi nejblíže finálnímu stavu, přičemž práce běží sedm dní v týdnu.

Pokračoval jsem kolem přístavu, kde je nepříjemné místo - chodník, těsně vedle silnice, kde je osmdesátka. Pak dál pod Lahovickým mostem a po silnici přes Lahovičky do Chuchle. Rozhodoval jsem se, jestli v Chuchli podjedu Strakonickou a podél trati se vrátím nebo jestli pojedu přes Velkou Chuchli, směrem na Slivenec a na Lochkov a projedu toho víc. Když jsem ale přejel minové pole u řeky před Chuchlí narazil jsem na zbrusu novou cyklistickou stezku!

Široká asi 2 m, s vyznačenou čárou uprostřed, povrch krásný, černý, jemný asfalt. Nemohl jsem odolat a vyrazil dopředu. Jelo se úplně samo, tachometr ukazoval 35 km/h. Cesta je volná, nikde neníkřoví nebo stromy, které by zužovaly prostor a také je vidět pěkně dopředu a člověk vidí všechno před sebou. Stezka končí pod mostem v Malé Chuchli, zde jsem už jen podjel Strakonickou a podél trati se vrátil domů.

Řídítka jsou perfektní, ačkoliv levá přehazovačka je až příliš nakloněná dopředu, takže jí budu muset pootočit. Rukavice sedí dobře, vypolstrované na správných místech. Kalhoty plní svojí funkci skvěle.

Nákup č. 2

Už jsem se zmiňoval, že dnes bylo teplo, ale to zanedlouho přejde, takže jsem udělal ještě jeden nákup (tentokrát online) - oblečení od Moiry. Lehké triko s dlouhým rukávem s materiálu duo, přes něj pak Windfighter rolák určený pro cyklistiku. Teplý, odvádí vlhkost, přední strana je překrytá šusťákovinou či něčím podobným. Jako třešnička je kukla. Sice je to trochu zvláštní, ale nenávidím studený vzduch. Pod deset stupňů začíná být dýchání při větší námaze nepříjemné a při jízdě krom toho mrznou tváře, nos a uši. Uvidím, jak kukla poslouží.

Pražský cyklista

2008-09-27T20:10:00.000+02:00

Proč jsem založil tento blog

Protože rád jezdím na kole, když urvu nějaký volný čas. Jezdím po okolí, mám projeto mnoho stezek a zkouším stále nové a nové trasy. Rád bych zaznamenával, kde jsem co projel v doufání, že to bude někomu z okolí užitečné jako inpirace pro výjezdy.

Kde jezdím

Bydlím v Praze 16-Radotíně. Neřeknu přesně kde kvůli alespoň elementární bezpečnosti. Samozřejmě se toho o mě dá najít na internetu hodně, ale konkrétní bydliště asi ne. Doufám, že ti kteří mě znají, neprozradí v komentáři mé bydliště. Budu přidávat popisné mapy pomocí Mapy.cz, trasy budou začínat u Ski&Bike Centra v Radotíně, kde nakupuji svoje vybavení.

Jak jezdím

Nejsem žádný šílený závodní jezdec, ale taky se po cestách nerad ploužím. Jsem rád, když mám na trase alespoň nějaké stoupání, ale nejsem kopcový maniak. Abych uvedl nějaká čísla pro ujasnění pojmů: pokud jedu v běžném terénu, tak se mám průměrnou rychlost asi 20 km/h; na rovinkách na písku 20 km/h, na asfaltu 30 km/h; 15km projížďka je krátká, běžně jezdím do 30 km.

To je na úvod vše. Doufám, že nikoho neodpudím a přeji pěkné čtení.